Co kdybyste si udělali svůj prostor bez mobilního telefonu?
Ahoj, kamarádko, jak se máš? Jak se dnes cítíš? Vyspala ses dobře? Usmívala ses, než sis do ruky vzala mobilní telefon a začala sis číst zprávy, emaily a vstoupila do světa toho, co všechno jsi už měla udělat, kde ti stojí věci, kde hoří problémy k řešení, kde celý svět válčí? A najednou z krásného probuzení je hromada hoven.
Jaký by byl svět, kdyby první, co ráno uděláš, bylo, že si poděkuješ za to, že se máš. Poděkuješ za nádherný nový den a zeptáš se, jak si tento den můžu užít? Co nového můžu pozvat do svého života? Čím se dnes mohu bavit? Požádáš si o kouzlo a zázrak? Telefon si vezmeš do ruky až poté, co si vytvoříš svůj den ranním naladěním se na nový den J. Jaký poté bude Tvůj den?
Minulou středu se mně naštěstí stalo kouzlo. Zapomněla jsem si doma mobil. Jelikož mám dceru, které je skoro rok a půl a už se naučila poslouchat dětské písničky na YouTube, vždy když vidí mobil, začne vykřikovat jména písniček a řve, když jí odmítnu telefon dát. Místo, abych s tím bojovala, zeptala jsem se, co je dobrého na tom, co tady nyní nevidím, co se tu s tím mobilem děje? A řekla jsem si, že ho před malou nebudu vůbec používat. Vždy ho odložím na místo, kde je nedohlédnutelný.
A to středeční ráno jsem tak učinila také. Přijela paní na hlídání a jak jsem se loučila s malou, neměla telefon na očích, zapomněla jsem ho doma. Cestou do auta jsem už přemýšlela, co skrze telefon vše vyřídím a komu zavolám. Nasedla jsem do auta a zapomněla volat. Po zaparkování na nábřeží, kam jsem jela na výměnu Access Bars, jsem si uvědomila, že nemám mobil u sebe. A začala jsem panikařit.
Mám ještě půl hodiny, mám nastartovat a vrátit se domů pro mobil? Chtěla jsem toho přeci tolik obvolat a natočit pár pracovních videí. Koukla jsem se na řeku. A co kdybych si jen tak sedla na lavičku a koukala do vody? Pak si zašla na snídani, co jsem si slíbila v čase jen sama pro sebe? A tak jsem udělala. Usedla jsem na lavičku a byla jsem přítomná. Najednou jsem byla. Byla jsem tam. Seděla jsem v plné přítomnosti bez nastražených uší a neustálého pokukování po mobilu, zdali mi někdo nevolá, nepíše, či jestli nemám být někomu k dispozici.
Znáte ten pocit? Kdy vlastně ani vteřinu nemáte klid, protože se necháte Vašim mobilem ovládat? Jste neustále ON? I když si domněle myslíte, že nejste? Jste neustále na příjmu, co kdyby náhodou? Co kdyby náhodou mě někdo sháněl? Když se mi nedovolají, budou se bát. Musím jim dát vědět. Jako by neexistovala přítomnost a vědomí toho, že jsem v pořádku. Jako by existovala pouze slova a nutnost zavolat a ověřit si, že je vše v pořádku.
Ta úleva. Seděla jsem na lavičce pozorujíc vítr, vodu, stromy, pohyb aut a byla jsem tam. Ten pocit jsem snad nezažila od doby, co jsem měla svůj první mobil. A to už je pěkná řádka let. Slzy uvědomění a vděku mě šly do očí. Tak dlouho jsem toto neviděla a nezažila.
Rodiče, co mají malé děti, vědí, jak je čas sám pro sebe vzácný. A když už ho mají, tak se ho snaží naplno využít. S mobilem v ruce. A já si kladu otázku. Využívám ho více s mobilem nebo bych si ho více užila bez mobilu?
Poté jsem šla na snídani. Dala jsem si croissant, kávu a čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Vím, že mě budete mít za blázna, ale ta chuť byla jiná! Plnější, šťavnatější, živější. Jako by to jídlo dostalo zpátky chuť. Nebo možná ta chuť nezmizela skrze pohled utopený v mobilním telefonu během každého sousta. Prázdného sousta, kdy člověk nevnímá, že vůbec jí. Polila mě radost a smutek zároveň. Jako bonus jsem vytáhla knihu, kterou sebou vozím, kdybych měla čas. A já ho najednou měla a s radostí jsem se začetla. S mobilem, by se toto nestalo. Tvrdila bych, že čas nemám. Přitom ho jen topím tam, kde nemá hodnotu. Kolik času denně utopíš v něčem, co nemá hodnotu a jen Tě to vypne?
I když teď sedím na gauči a píšu Ti tyto řádky, mám mobil na stolku ve spolehlivé blízkosti. A víš, co je zajímavé? Stále ho vnímám. Stále vnímám světy lidí, které se skrývají za touto černou nevinně vyhlížející krabičkou. Co kdyby se nám všem dařilo lépe odpojit se od mobilních telefonů a vrátit se více do přítomnosti? V kolika světech neustále ležíme, co nám a našemu zdraví vůbec nepřispívá?
A co k tomu pomáhá? Uvědomění je první krok k tomu, abys to mohla změnit. Už, pokud čteš tyto řádky, jsi na dobré cestě.
Mně k přítomnosti pomáhá spoustu věcí, především sport, který dělá mému tělu dobře, jako jsou procházky, běh, jóga a plavání. Čas s dcerou, která je intenzivní a vyžaduje si plnou přítomnost. A v neposlední řadě si dopřávám svou psychohygienu skrze Access Bars. Co jsou Access Bars? Najdeš v mém předchozím článku na blogu. A mnoho dalšího.
Trénuji úsměv s cizími lidmi. Zájem o lidi samotný. A hlídám si, abych energii, kterou dávám, zároveň doplňovala J.
Co Tebe dělá šťastnou a přítomnou?
Simona Nováková
Certifikovaná facilitátorka Access Consciousness s licencí na vedení kurzů Access Bars, Foundation, Radost z podnikání a dalších
„Vše v životě ke mně přichází s lehkostí, radostí a slávou“ Access Consciousness TD